V posledních měsících došlo k převedení nádraží a souvisejícího majetku ČD a. s. do majetku SŽDC s. o.

Reakce projektanta dopravních staveb Ing. Tomáše Tužína:

Je zřejmé, že výpravní budovy jsou nutným zázemím pro poskytování služeb cestujícím – ať už jde o prodej jízdenek, informace, toalety, ochranu před deštěm, horkem nebo mrazem. Současně je pochopitelné, že ČD a. s. jako dopravce neměl příliš důvod tento typ služeb dotovat, protože tato činnost – byť jednoznačně nutná – není samozřejmě zisková, tudíž je jistou zátěží pro akciovou společnost, která podniká za účelem dosažení zisku.

Převod těchto budov na státní organizaci byl tak logickým krokem, protože smyslem existence státních organizací obecně je zajišťovat služby ve veřejném zájmu, které jsou společensky přínosné, ale nejsou financovatelné komerčním způsobem. Státní, krajské či komunální organizace tak zajišťují financování jiné dopravní infrastruktury – namátkou třeba chodníků nebo cyklostezek, které jistě také nejsou nezbytně nutné (jezdit na kole a chodit se dá i po stávajících silnicích) a nikdy nemohou být provozně ziskové, nicméně jejich existence je jednoznačně přínosná z hlediska komfortu a bezpečnosti jejich uživatelů, proto je financována a zajišťována ve veřejném zájmu. Mimo sektor dopravy je v obcích takto zajišťován a financován provoz školských či zdravotních služeb, kulturních domů, infocenter, kostelů, muzejí, galerií atd., přičemž tyto instituce nikdo v masovém měřítku neruší a jejich objekty nebourá, byť musí být jejich provoz také dotován.

Z výše uvedených úvodů jsem zcela logicky očekával, že po nabytí bývalých nemovitostí ČD do majetku SŽDC nastane stejný přístup, tj. že státní organizace začne ihned všechna nabytá nádraží postupně opravovat a zvelebovat nikoliv v komerčním zájmu, ale v zájmu veřejném. První informace dokonce nasvědčovaly, že tomu tak skutečně bude.

O to více překvapující jsou nové informace, objevující se v poslední době, že SŽDC připravuje další masivní vlnu demolice výpravních budov.

V této souvislosti se nabízí několik otázek:

  • Chystá se opravdu demolice většího množství nevyužívaných nádražních budov? Pokud ano, je možné poskytnout seznam?
  • V jakém zájmu je tato demolice řešena, když zájmem cestujících je jednoznačně zachovat tyto budovy jako funkční zázemí? Komerčním hlediskem bylo možné argumentovat u organizace, podnikající za účelem dosazení zisku, nicméně SŽDC s. o. takovou organizací není.
  • Jaké možnosti využití byly zvažovány? Např. zbytečně rozlehlé budovy je možné pronajmout jiným subjektům, stavebně zmenšit, nabídnout formou spoluvlastnictví jiným subjektům (obce, spolky atd.).
  • Opravdu stihla SŽDC s. o. za tak krátkou dobu od nabytí těchto objektů oslovit všechny případné zájemce o spolupráci při jejich záchraně?
  • Jak je možné, že několik regionálních železnic, které prošly v uplynulých letech privatizací, si stále své budovy zachovává a udržuje ve velmi dobrém stavu, např. trať Milotice nad Opavou – Vrbno pod Pradědem, Šumperk – Kouty nad Desnou, Jindřichohradecké místní dráhy atd.?

Ve většině těchto objektů již také nejsou umístěni zaměstnanci dráhy nebo technologie, nicméně jsou to objekty v obcích nebo v blízkosti obcí, kde mají téměř všechny objekty majitele a rozumné využití, takže není důvod, aby zrovna nádraží bylo široko daleko jedinou ruinou.

Podotýkám, že zázemí pro cestující v podobě přístřešku „antivandal“ nebo jiná „nízkonákladová“ řešení jsou obecně nepřijatelná. V takto řešených stanicích je zcela vyloučeno poskytování jakýchkoliv služeb, neexistuje zde žádná tepelná pohoda ani hygienické zázemí. Železnice není MHD, proto není možné degradovat železniční stanice na úroveň zastávek MHD. Ve spojích MHD cestující jezdí na krátké vzdálenosti, zpravidla v hustém intervalu spojů, čemuž odpovídá vybavenost zastávek, na nichž tráví cestující jen minimum času. To však u železnice neplatí, takže i vybavení zastávek musí být zásadně odlišné.

 

 

Sdílej