„Stát chystá protihlukové stěny za dvě miliardy.“

Reakce dopravního specialisty Ing. Josefa Bosáčka:

 

V článku MF 15. 8. 2017 byla nastíněna pouze část problému s protihlukovými stěnami. Ty sice v některých místech snižují hlukovou zátěž do obydlené krajiny. Ale problém má i druhou stránku. Protihlukové stěny řeší pouze železnice. Tak se jejich výstavba podle nesmyslných hygienických norem posuzuje pouze jednostranně z pohledu hluku od jedoucího vlaku. Takže vysoké betonové stěny, které oddělují trať od souběžné silnice, za kterou je obytná výstavba, naopak hluk do této výstavby zvyšují, protože hluk ze silniční dopravy je vždy mnohem vyšší a stabilnější, než hluk z vlaku, který občas projede. A takováto protihluková stěna sice tlumí hluk vlaku, ale naopak hluk ze souběžné silnice směrem k výstavbě odráží. Přesto podle nařízení hygienické služby se stěny musí vybudovat.

Dalším problémem vysokých stěn je neúměrné zvýšení hluku uvnitř vlaku, kam se nově hluk odráží a který v místech, kde stěny nejsou, ve vlaku vůbec není. A tak projíždějícím vlakem jsou obyvatelé v blízkosti dráhy obtěžováni v dlouhých intervalech vždy několik sekund při rychlém průjezdu vlaku, zatím co cestující uvnitř vlaku jsou zvýšeným hlukem obtěžováni dlouhodobě a prakticky velkou část své cesty.

Odděluje areál vlečky a skladů …
ty kontejnery opravdu nejsou obytné 🙂

Dalším aspektem je moment, kdy se protihlukové stěny vyžadují. V první řadě je to při modernizaci tratí. Krásným případem je trať Zábřeh na Moravě – Šumperk. Před její modernizací zde dopravci provozovali velice hlučné motorové lokomotivy zvané Zamračené a staré soupravy vozů s hlučnou brzdou. Modernizací se trať elektrizovala, koleje se položily na nové protihlukové uložení, svařily se a vybrousily. A také se radikálně změnila vozidla. Hlučné motorové lokomotivy nahradily velice tiché elektrické soupravy. Takže radikální snížení hluku úpravou kolejí a výměnou vozidel. Přesto musely být vybudovány vysoké protihlukové stěny. Teoretické koeficienty totiž tyto změny nijak nezohledňují. A paradoxem je, že kdyby železnice trať nemodernizovaly, dodnes by tam bez problémů jezdila hlučná vozidla a nikoho by to netrápilo. Hygiena si vždy vzpomene pouze při takových pracích, kdy má dojít k radikálnímu snížení hluku a požaduje ještě větší snížení, aby bylo nutno stěny vystavět.

Podobně je to i v obcích. Ve většině z nich byla železnice mnohem dříve, než se obytné domy dostaly až k trati. V současnosti hygiena bez uzardění a bez problémů souhlasí se změnou územního plánu a tak území, které dříve bylo zastavěno průmyslem nebo zemědělskou půdou, se změní na stavební parcely pro obytnou výstavbu, aniž by se hygiena namáhala zjistit, jaká je na těchto pozemcích hluková zátěž. Po bytové výstavbě tatáž hygiena bez problémů souhlasí s kolaudací stavby opět bez zjištění hlukové zátěže. A po nastěhování nových obyvatel titíž zjistí, že za jejich draze zaplacenými byty a domy jezdí vlaky, takže sepíší stížnost na hygienu, která se zázračně probudí a začne nařizovat protihlukové stěny na náklady železnice, nikoliv stavebníka, který si postavil svůj dům nebo koupil svůj byt v hlukově zatíženém území. Velkou roli v tomto hrají i starostové a místní zastupitelstva, která změní územní plán a potom za pomoci hygieny vydírají železnici.

A že se jedná o „betonovou loby“ a samozřejmě uvedené navyšování ceny stavby, protože odměna projektanta je procentem z ceny stavby, nikoliv za nejlepší a nejlevnější řešení, dokládají i obrázky ze zmíněné trati Praha – Benešov. Je vidět, že stěnami je chráněn les (zřejmě budoucí developerský projekt, průmyslový objekt (sklad) a stohy kontejnerů na překladišti.

Za stěnou je pouze les

…a polní cesta

A také kromě hluku jsou zde i další bezpečnostní rizika, nejen možnost nárazu do betonových stěn při vykolejení vozidel. Pouhý úraz na trati za protihlukovou stěnou znamená obrovský problém pro záchranáře. Stěny jsou v dlouhých úsecích absolutně neprostupné. A v místech, kde je únikový východ, musí být z bezpečnostních důvodů průchod „šikanou“, aby nebylo možno přímo vstoupit na trať. Tato šikana však absolutně znemožňuje pronést zraněného na nosítkách jinak, než „na stojato“.

Podobně i odstraňování poměrně banálních nehod je zejména pro hasiče velice obtížné. Vše se musí pronášet pouze přes bezpečnostní vstupy a tedy poměrně daleko nosit podél trati. A dostat techniku přes protihlukovou stěnu je na většině míst prakticky nemožné.

Odděluje dvě tratě (na poli později vyrostla továrna).

Za druhou tratí je také protihlukovka, za ní betonový plot, za ním skladový areál a za ním hřbitov…

Sdílej